OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Cestou necestou z neklidu do klidu

Dubaj... velkou otázkou pro mne je, co na ní tolik lidí vidí. Určitě má spoustu zajímavostí, ale na druhou stranu je zvláštní, nepochopitelná, ale i jednoduchá. Za zajímavé považuji hlavně vjemy velikosti, výšek a rozlohy. 

 

Velikost nás okouzlila hlavně v podobě Airbusu A380 a letiště samotného.Tato letadlová dáma se díky úctyhodným rozměrům právem pyšní titulem největší dopravní letadlo světa. Sedět v ní je kapitola sama pro sebe. Krásný je zážitek už jen při vyhlédnutí z okna, u kterého máte pocit, že snad musí mít i parapety. Je také zajímavé sledovat, jak při rolování na vzlet křídla a vnější motory přesahují úzkou dráhu určenou původně pro klasická třímotorová letadla a drtí při tom travnatý povrch. 

Největším lákadlem pro milovníky létání jsou i 3 kamery, které snímají let zvenčí. Při odletu se tak můžete kochat nevšedním obrazem, ale také překvapivou tichostí A380 samotné.

A teď pojďme raději do města samotného.

Burj Khalifa je jeden z hlavních důvodů návštěv Dubaje. Pohled z nejvyšší budovy světa je fascinující. Byli jsme ve 124 a 125 patře, výtahem je stoupání rychlé a díky vyrovnávacím komorám je přetlak snesitelný. Dá se vystoupat i výše, ale pro rozhled je tato výška určitě plně dostačující. Vstupenky jsou k zakoupení na oficiálním webu, maximálně měsíc předem.

Nejrozlehlejší obchodní centrum Dubaj Mall je svou velikostí až odrazující, trochu ve mě vzbudilo nejistotu, lehký strach ze ztráty v prostoru. Je to něco, co jsem si nikde jinde zatím neuvědomila. (Údajná rozloha je cca 50 fotbalových hřišť). Do centra se jde 15 minut normální chůzí klimatizovaným tunelem přímo z metra. 

Tančící fontána určitě stojí za shlédnutí. Při pohledu na tryskající vodu a zaposlouchání se do příjemně znějící melodie jsem měla pocit perfektně odehrané divadelní hry. Děj byl jednoduchý, zároveň silně poutavý s napětím, které vyústilo v naplnění. Co víc si může divák přát? 

Zvláštností číslo jedna v Dubaji pro nás bylo beze sporu metro a jeho provoz bez řidiče. Kdykoli byla možnost, nastoupili jsme do prvního vagónu a nechali se unášet výhledem pro našince neznámým. Stejný, možná i lepší výhled je možné si užít i z jednokolejné tramvaje, která jezdí kyvadlově po pomyslném kmeni ostrovní Palmy k hotelu Atlantis.


Dubaj se nám představila jako velice jednoduché město. Kamkoliv je potřeba se dostat, je tu metro se svou jednou hlavní trasou, druhou vedlejší, spíše odbočkou, a nebo všude přítomné taxi. Nepochopitelným faktem je to, že se opravdu nikam nedá dojít pěšky (chápu, že domácí obyvatelé jsou určitě vděční za každou novou příležitost, kdy se mohou schovat před žárem místního slunce).


Gastronomie
je tu velmi různorodá. Ochutnat můžete různé druhy asijské kuchyně ze všech koutů kontinentu, ale zároveň tu seženete i evropské jídlo. Jako místní specialitu jsme ochutnali velbloudí, velice chutné maso a zmrzlinu z velbloudího mléka, která nás taktéž velmi mile překvapila. 

V Dubaji jsme strávili 4 zajímavé dny. Očekávání se měnila jako dny v týdnu. A skutečnost? Neočekávaná :-) Od nadšení jsme brzy upustili. Cílová destinace pro nás nebyla tím, co bychom hledali. Hledali jsme opěvovaný ráj a zatím jsme se ocitli na gigantickém staveništi, ze kterého ční sem tam nějaká ta kopie budov celého světa. Lesk poutavých, ale tak lživých fotek shlédnutých dopředu se rozplynul kamsi do neznáma. 

Rádi poznáváme vše po svém a bez omezení, což toto místo moc neumožňuje. Ale pro ty, co budou chtít zažít nevšední atrakce a poznat to, co jinde není (vodní klouzačka mezi žraloky, lyžování uprostřed "pouště") je určitě brána otevřená.

 

 

Andrea Miknyiková

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.