OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

"Jaký bude svět okolo, závisí jen na tvé hlavě..."

Jestli je něco, co mi v době na prahu dětství a dospívání v tehdy dostupné literatuře chybělo, byl to pozitivní vzor statečné a otrlé holky, která se dokáže vyrovnat s mnoha životními nástrahami.

Třináctiletá hrdinka knihy, určené primárně dětskému čtenáři, nás zcela spontánně uvede do světa postaveného na netradičně fungující rodině (kterou stabilně tvoří matka-vědkyně, pracující na druhém konci světa, méně stabilně pak otec-vědec, odskakující si za Annie od své rodiny číslo jedna), spojeného s nástrahami prázdninového cestování po Malajsii, s vlezlým matčiným nápadníkem Karlem, s nepřízní počasí i s úrazem, po němž se Annie dostane do stavu bezvědomí.

A právě tady na hraně dvou dimenzí prožije nejen fantastické dobrodružství, při němž zachrání jednu důležitou linii jednoho veledůležitého psího rodu, ale také v jistém smyslu dozraje.

Na chvíli se ocitneme v Tibetu

Na knize není zábavná jenom výstavba příběhu, ale také práce s jazykem, se způsobem vedení a pointování dialogických pasáží a jejich propojení s vyprávěním, které do prostoru děje sedí i v souladu s archaičností legendy berlepsů. Přitom autorka pracuje s kontrastem mezi civilizací, reprezentovanou zastánci exaktní (a přitom lidsky trhlé) vědy, a se světem fiktivních i reálných rovin, dokonce – a to zase předloží čtenáři bez okolků a jen jaksi mimoděk – s rovinami paralelních světů, stejně jako s buddhistickou karmickou vizí, která vystupuje z příběhu velmi nenápadně, přestože bychom ji měli mít na zřeteli ve chvíli, kdy se spolu s hlavní hrdinkou ocitneme v Tibetu.

Berlepsí kniha je prudce návyková

V „Berlepsech“ nenarazíte na známky psychologizace, moralizace, stereotypizace ani na nějaké konvenční vnímání světa. V tom, myslím, je dost významný vklad i pro dětského čtenáře. Příběh má spád, načasování, nepostrádá ani tolik nezbytnou dynamiku. Všechny dějové roviny jsou popsány natolik svižně, že si představu o časových souvislostech (pokud ji vůbec jsme v tom spádu situací schopni vnímat) znovu ujasňujeme až v závěru spolu s Annie, které cesta do jiných rovin vědomí a do jiné dimenze poněkud znesnadní orientaci v čase referenčního, tj. našeho světa (a přitom vlastně fikčního světa, v němž se odehrává literárně ztvárněný příběh). I tahle vějička Venduly Borůvkové zůstává otevřená pro interpretace fyzikou posedlých rodičů hlavní hrdinky, stejně jako pro interpretaci v mezích filozofie.

Stručná neplacená reklama na závěr by mohla znít asi takto: Pozor na berlepsí knihu, čte se s lehkostí, ale je prudce návyková a taky vydatně adrenalinová (čtení až do konce ustoupilo nakonec všem racionálním snahám naordinovat si povinný spánek).

 

 

Vendula Borůvková: Annie a berlepsové

Brno, Host, 2014, 197 s.

Ilustrace: Jindřich Janíček

Andrea Jochmanová
postmaster@zneklidu.cz

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.