OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Pavlína Červíčková

Každý člověk je jako Rubikova kostka

Co vlastně dělá tanečnice v létě, bylo téma našeho rozhovoru s Pavlínou Červíčkovou, tanečnicí souboru Národního divadla Laterny magika. Na první pohled by se mohlo zdát, jaké je to banální téma. Zeptejte se na letní radovánky Pavlíny, či jiné zaneprázdněné tanečnice, zjistíte, že s odpočinkem to moc horké není. Nebo že by tanečníci byli pověrčiví a raději si své taneční střevíce ani nevyzouvali?

Co tedy děláš v létě, když na chvíli pověsíš své taneční botky na hřebík?

V létě většinou pracuju (smích). V Národním divadle jsou dva měsíce divadelní prázdniny, ale tanečníci je mají kratší, jen pět nebo šest týdnů. U nás v Laterně Magice však máme prázdniny neplacené, takže přes léto stejně hraju v jiných divadlech.

A proč jen pět místo osmi?

Kdybychom dva měsíce nic nedělali, tak už nás nikdo nedá dohromady (smích). Ne, ale je to tím, že Laterna hraje jinak než ostatní složky Národního divadla. Jsme jediní, kteří hrají zhruba do půlky července a začínají na konci srpna.

Laterna magika má specifické postavení mezi ostatními divadly...

Ano, má, i historicky. Je to první multimediální divadlo na světě... I když nevím, jak to s ní bude dál. Od té doby, co se stala právoplatnou složkou Národního divadla, to s ní jde z kopce. Vedení ND se zřejmě rozhodlo, že už do Laterny nebude investovat další peníze a nechá ji pomalu „dojet“. Myslí si totiž, že každá složka Národního divadla může v dnešní době dělat divadlo s projekcemi. I když princip Laterny spočívá v něčem jiném, než je pouštění projekcí za umělcem.

To raději vysvětli...

Jedná se o interakci umělce s projekcí a obráceně. Co se stane na plátně, stane se pak reálným a obráceně. Filmové projekce jsou točené speciálně pro konkrétní představení. Netočíme někde venku stromy, abychom je pak pouštěli na plátno. Podle mého se vedení ND se rozhodlo, jako za časů národního obrození, že je na čase propagovat mluvený český jazyk, a tak ho prosazují i na scénu původně nonverbálního divadla Laterny magiky, a také náš soubor spadá již druhou sezonu pod činohru ND. Naše nové inscenace sice nejsou špatné, ale místo baletu a pantomimy nebo černého divadla, má hlavní slovo mluvený český jazyk. Neznamená to však, že bych to úplně zavrhovala. Třeba v inscenaci Human Locomotion (o inscenaci si můžete přešíst zde)  jsou všechny složky (podle mého) hezky vyvážené, a i když titulní role jsou ztvárněny herci, tanečníci zde mají své místo a jsou viditelní. Podle mého tedy hodně závisí na výběru režiséra.

A proto připravujeme (tvůrci jsou mí kolegové) na 1. září premiéru představení Cube, které je tanečním představením pro čtyři taneční páry, s projekcí využívající moderní technologii, tzv. videomapping nebo přímý přenos tanečníka, který je v danou dobu na jevišti a zároveň i na projekční ploše.

To je tedy interaktivní projekce?

Ano, ano. Vytváří se 3D projekce, které se většinou předtáčí, protože ne vždy je možné použít snímač, který snímá pohyb tanečníka. Z předtočeného materiálu ztvárněného tanečníky lze vytvořit projekci, kde tanečníci nejsou viditelní, ale hýbají projekcí či animací, ta se pak vysílá na podlahu, kde tanečníci tančí stejnou choreografii, která byla již předtočena.

O čem je Cube?

Každý člověk je taková Rubikova kostka, která se skládá z menších kostiček, což jsou příběhy lidí, které potkává a všechny události, které zažívá. Všechno se ovlivňuje a přetáčí. Ale je to myšleno spíš abstraktně, není to příběh lidí, kteří by se na začátku potkali a na konci měli děti. Je tam třeba příběh o člověku, od kterého se oddělí jeho stín, ten se mu rozmnoží a on ho nezvládá, řeší spoustu věcí sám v sobě. Chvíli ho stín poslouchá a následuje ho, chvíli si dělá, co chce...

Cestuješ pracovně po světě, pravidelně každý rok vyjíždíš pracovat do Německa. Mají u nás tanečníci ještě uplatnění?

Tanečníci mají v české republice čím dál méně pracovních možností. Je to i tím, že ve velkých souborech je 50% cizinců, takže čeští tanečníci nemají, kde tančit. Tak jezdí do zahraničí. Bohužel však v dnešní době je čím dál víc tanečníků, kteří vyjdou ze školy a nemají uplatnění. Problém je podle mě už na začátku, při přijímacích zkouškách, kam chodí děti z 5. třídy. Konzervatoř má dotace na hlavu-na studenta, což myslím, že není dobře. Dostanou se tak na tanec i lidi, kteří na to nemají fyzické dispozice. Myslím, že na výběrovou střední by měly být jiné podmínky než na běžnou střední. Všeobecně také klesl zájem o balet, pro rodiče to není dostatečně zajímavý obor, tak v něm děti nepodporují.

Naštěstí je díky tanci, který je nonverbální možné cestovat po celém světě. Je to jedna z největších výhod této profese. Já jsem díky tomu měla možnost procestovat téměř celý svět. Díky Černému divadlu Jiřího Srnce, celosvětovému turné s rapere Kanye Westem, projektu v taneční company v Mexiko City nebo Laterně Magice. Momentálně hlavně se spoluprací s Německou agenturou, pro kterou tvořím tzv. balety pro děti. Klasické balety jako Labutí jezero, Louskáček, Spící Krasavice na originální hudbu P.I.Čajkovského s veršovaným textem, kde využívám české tanečníky. Po čtyřleté spolupráci nehrajeme tyto tituly jen v Německu, ale také ve Švýcarsku, Belgii, Rakousku a Lucembursku. První sezonu jsme začínali se čtyřmi zkušebními představeními, tuto sezonu jsme odehráli již 39 představení.

Myslíš, že opadá i zájem o divadlo všeobecně? Chodí Češi do divadla?

Myslím, že Češi mají zájem o divadlo, ale ne všichni si mohou dovolit koupit lístek třeba na balet nebo do opery, kde se ceny pohybují až kolem 1500 korun. Diváci však mohou využít roční předplatné, které je pro ně mnohem výhodnější a obsahuje zajímavé balíčky a nabídky všech druhů představení.

Pořád jsi mi neodpověděla na tu otázku… Co dělá tanečnice v létě, aby se nerozpadla a zároveň tělu dala chvíli klid?

Nějaké volno si určitě udělám, ale nejde nic nedělat. Miluji lenošení, ale stačí mi tak dva nebo tři dny a nudím se. Mám tendence se pořád protahovat nebo posilovat, pokud se k tomu přidá běhání, jízda na kole a plavání, je to ideální. Přesto se v létě dostanu z vrcholové kondice, kterou mám během sezóny… a v srpnu to prvních čtrnáct dnů dost bolí.

A jaké máš další plány?

Chtěla bych taky rodit děti... Mám takové dvě cesty, které bych chtěla rozvíjet. Určitě bych se v budoucnu chtěla věnovat pedagogice tance, mám ji také vystudovanou na HAMU, nejlépe na konzervatoři. A druhou cestou je fyzioterapie.

Pavlína Červíčková se narodila v Praze, kde absolvovala Taneční konzervatoř a na Hudební akademii múzických umění vystudovala obor Pedagogika klasického tance. Je členkou Laterny magiky a Černého divadla Jiřího Srnce. Spolupracovala mj. na mexicko-českém projektu skupiny Bajo Luz na představení Los sensible permanente. Vidět ji můžete také v divadle Hybernie a na scéně Státní opery Praha. V roce 2010 natočila klip k písni Runaway amerického zpěváka Kanye Westa, se kterým účinkovala na večeru Video Music Awards v Los Angeles pro MTV.

Foto: archiv Pavlíny Červíčkové

Markéta Havelková
postmaster@zneklidu.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.