OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Komorní sci-fi... Rafinovaná past dávných bardů

Téměř deset let starý snímek The Man from Earth (u nás nepochopitelně přeloženo jako Pozemšťan) neměl u tuctového diváka, který si rád smlsne na rychlém střihu akčních scén příliš velkou šanci, o to více překvapil intelektuálněji založené publikum. Jeho schéma jakoby do jisté míry vycházelo z klasických aristotelovských jednot (místa, času a děje), přitom však právě čas a děj, odehrávající se v jedné místnosti během jednoho rozlučkového setkání kolegů z univerzity, je naplněn významnou, dnes ovšem lehce upadající lidskou schopností – schopností vyprávět, tedy stát se bardem, přenášet působivé archetypální příběhy, a to i v době, která redukuje svůj život na zkratku, stres a nestravitelná kvanta informací, bušící z titulků novin, ze zpravodajství, internetu atp. 

Film je vlastně postaven jak hra na nezáludnou fikci, jejíž případné trhliny má rozkrýt několik akademiků, kteří se přicházejí rozloučit s mladým kolegou, jenž se přes dobře našlápnutou kariéru rozhodl odejít. To, co se z počátku jevilo jako nezávazné a přitom vskutku pozoruhodné téma, předložené odborné veřejnosti, se najednou stává předmětem vášnivé a dramatické disputace přítomných. Původně racionální záměry a logické zásahy do jednotlivých segmentů vyprávění se postupně rozpadají a rozmělňují v hlubinách individuálních emocí. A za veškerým děním, odehrávajícím se reálně v prostoru domu, vnímáme právě dávnou sílu vyprávění, které mělo a má přesáhnout z rozumových zákoutí do nitra emocí.

Režisér Richard Schenkman a scénárista Jerome Bixby ve svém díle přišli s velmi objevným závěrem – není třeba dynamických střihů, pokud máme dynamicky vedený dialog, upínající se k dynamicky se rozvíjejícímu ději, zprostředkovanému a rozvíjenému narativními prostředky (v tomto případě ovšem lidskou řečí, která zde opravdu získává dávnou sílu, když se jistou formou fikce snaží zachytit příběh – rozuměj historii – kmene; nejedná se tedy o žádné hloupoučké a naivizující pokusy o prostřihy do skutečnosti vyprávění). Titulní postava vnáší mezi své přátele z univerzity menší rozruch, když při příležitosti posledního setkání předloží fiktivní příběh o své vlastní nesmrtelnosti. Rozvíjení dialogických pasáží a rychlý sled replik, stejně jako odvaha reagovat logicky a vyvozovat důsledky z brilantní konverzace, vrstvit další mezníky do původně lehce nadhozeného tématu, vytváří bohatý konstrukt o historii postavy, která po 14 tisíc let procházela všemi zásadními mezníky vývoje lidstva. Pokud je divák ochoten přistoupit na tuto hru, dostává se sám do roviny věčného posluchače, případně deuteragonisty, jenž má podporovat další odvíjení detailů příběhu o dějinách lidské rasy, jehož kulisy, kostýmy, čas i prostor vytváří prastaré umění vyprávět.

 

The Man from Earth (USA 2007, 87 min)

Andrea Jochmanová
postmaster@zneklidu.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.