OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Julieta je další z Almodóvarových žen. Nejslabší...

Největší filmový znalec ženské duše natočil dvacátý film a pojmenoval ho jednoduše - Julieta.  Ale zatímco před deseti lety Almodóvarovy ženy překypovaly životem, nyní se připravte na hodně deprese, bezmoci a sebemrskačství.

Julieta je totiž chudinka, které zemře muž, opustí ji dcera a ona zůstane úplně sama. Celý příběh se dovídáme z dopisu, který Julieta píše své nezvěstné dceři a odhaluje v něm rodinná tajemství od okamžiku svého seznámení s jejím otcem až po její zmizení.

Ve filmu nechybí silné emoce jako láska, smrt, žárlivost, ale na rozdíl od předchozích děl zde není ani náznak osvobozujícího humoru, téměř chybějí šťastné postavy a pokud se přece jen objeví, koukáme na ně Julietinýma očima jako na „špatné - negativní.“

Štěstí vlastního otce Julietu zraňuje, protože se ve stejném okamžiku musí vypořádávat s umíráním své matky. Přitom si dál žije šťastný život tisíce kilometrů daleko a její „starosti“ o matku jsou tak v podstatě velmi povrchní.  A to by se dalo říct o Julietě celkově.

Miluje svého muže nadevše, ale odpustit mu není schopna.  Její dcera Antía je pro ni „celý život“ a zdá se, že po počátečním depresivním období, se pro ni obětuje, ale přitom o ní nic neví. Sama později přiznává, že spolu příliš nemluvily. 

Takže ano, je to film k zamyšlení. O mlčení v rodině, ve vztazích, o relativním štěstí, které jednou skončí.  A konečné smíření a odpuštění? No, nemohlo být horšího konce.

 

Lenka Málková 
postmaster@zneklidu.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.