OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Poutní místo Na Radosti znovu ožívá

Znám pár míst, na kterých doslova cítíte, že vás něco přesahuje, jako byste se dotýkali nebe. Nebo nebe vás. Síla místa je až magická. Jedno z těch míst je bývalá šumavská osada Na Radosti (Schenkenberg), nedaleko města Vimperk. Ještě nedávno zde stála kaple v ruinách, ale letos v zimě se poutní místo dočkalo opravy a kaplička je jako nová. Brzy dojde i na vysvěcení a kaple se otevře novým poutníkům.

Tolik štěstí nemají zatím okolní chátrající domy, poslední roky tak trochu vydané napospas majitelům, kteří s nimi nenakládají právě nejlépe. Uprostřed této samoty stojí socha panenky Marie, která na vše hledí smutným pohledem... Na kraji lesa, s fascinujícím výhledem na údolí šumavské země.

Dříve tu byla osada, dnes je tu trochu pusto. Ale radost přece jen zůstává, možná ukrytá v korunách stromů, ve zdech domů s pozoruhodnou historií, možná ve zvonu nově vystavěné kaple.

Naše výprava radost měla, i když nás Šumava zpočátku přivítala deštivým počasím, ve chvíli, kdy nás průvodce přivedl ke kapli, déšť ustal a svět se zalil sluncem. Náš průvodce, který kapli několik měsíců opravoval, jen zářil štěstím, možná měl stejný pocit jako kdysi Johann Streinbrener, který se zde rozhodl kapli zasvěcenou Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu vystavět.  

Vrátíme-li se do časů 19. století, zahlédneme mladého chlapce Johanna Steinbrenera, který se vypracuje od píky v malé knihvazačské dílně až k vlastnímu velkému tiskárenskému podniku. Steinbrener přinesl lidem na Šumavě práci a jeho knihy se rozlétly v mnoha jazycích daleko za naše hranice. A jelikož byl Johann selského rodu z Vyšovatky, vedle tiskařiny se věnoval také selskému hospodaření. Ze dvou zanedbaných statků Annahof a Drosselhof v Hrabicích vytvořil moderní hospodářství na velmi dobré úrovni a na jednom z nich nechal dokonce postavit větrnou elektrárnu. Steinbrener byl velmi pokrokový. Lidé zvyklí jen na tvrdý a nuzný život drsné Šumavy svého chlebodárce dokázali ocenit a on zase nezapomínal na pomoc potřebným – v jednom z domů zřídil sirotčinec.

 

Kaple, jehož výstavbu zámožný tiskař financoval, se stala brzy oblíbeným místem pro všechny poutníky z blízkého i vzdálenějšího okolí. Johann se do kouzelného místa natolik zamiloval, že později zakoupil i další pozemky, založil zde hospodářství a nechal postavit vilu ve stylu švýcarských alpských domů. 

Vyrostlo zde okouzlující letní sídlo, kde se scházela nejen Johannova velká rodina, ale také přátelé a umělci. Po smrti Steinbrenera v roce 1909 se otcovy role ujala dcera Anna Ticková, vdova po předčasně zesnulém staviteli Johannu Tickovi. Anna pečovala o hospodářství i o poutní tradici kaple. Poválečné změny se však dotkly i Schenkenbergu a 5. září roku 1945 stát vyvlastnil statek i kapli. Místo poutníků zde proudili jen vojáci a z poetického místa Na Radosti se stalo zakázané vojenské pásmo a rozsáhlá kasárna. Pozůstatky této neveselé doby neposkytují příliš lichotivý pohled, místo si však svou krásu uchovává i nadále. A radosti Na Radosti najdete nevyslovitelně mnoho. Stavte se, budete vítáni a překvapeni, místní „správce“ má návštěvy rád.

 

Zdroje: Lesy ČR, Šumavainfo.cz

 

 

 

Markéta Havelková
postmaster@zneklidu.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.