OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Temné signály narušené mysli

Román slovenské autorky, píšící pod pseudonymem Tamara Tainová, je překvapením na mnoha úrovních. Tou první spolehlivě bude rovina tématická, tedy vytvoření sondy do života ženy, vyrovnávající se s matkou, postiženou bipolární poruchou. Druhou pak rovina jazyková, v níž se střídají pasáže vyprávěné s monologickými (intimně-dušezpytnými) pasážemi, psanými ich-formou, čtivost, žurnalistická striktnost a živost i humor dialogických pasáží.

I v pekle zůstává naděje

Co na rovině tématické jistě zaujme, není jen skutečnost, že se s tématem maniodepresivity setkáváme v beletrii jen ojediněle, ale samozřejmě také hluboký ponor do tématu, líčící katastrofální následky stavů maniakálních i depresivních, hluboké poškození rodinných vazeb, narušení komunikace i schopnosti navazovat zdravé vztahy (ať už partnerské nebo přátelské). Také hlavní hrdinka knihy, Lea, prochází peklem rodiny, kterou drží paradoxně pohromadě duševní porucha matky. Ta je v knize líčena s jistou něhou, tedy skrze Leinu touhu udržovat si za každou cenu naději na matčino uzdravení i krásné vzpomínky z dětství a obrazy kdysi zdravé ženy, i přes bičující projevy iracionální nemoci. Oproti tomu lze otce, takto plastického chirurga, považovat za poněkud nepochopitelnou konstantu, neschopnou přiznat si tíhu i důsledky manželčiny nemoci, stejně jako neschopnou jednat. Důstojně konvenční otec, řešící všechny situace odchodem do pracovny, případně únikem za jednostranně kalkulativním mileneckým poměrem, tedy nechává svou dceru nést břímě zodpovědnosti, jíž si odmítá přiznat a k níž ani nemá vůli, i těžkých rozhodnutí.

Cesta ven není přímá

Mladá žena pod vlivem těchto složitých, dokonce stigmatických vazeb, nachází konečně cestu ven díky nově nalézaným přátelům. Její cesta z temných stínů matčiny nemoci (tj. jisté formy prokletí) samozřejmě nemůže být jednoduchá a přímá. Shodou okolností se Lea ocitne v partě podobných ztroskotanců života, kteří ji postupně pomohou přivést k rozžívání svého přežívání, otevřít a ventilovat její osobní traumata (zvláštní prvek vnáší do debat postava Kaza, člověka klasického vzdělání, introvertního intelektuála, se schopností odborně definovat ve stejný okamžik problémy filozofické i fyzikální, zpravidla ne k věci a přitom výstižněji než prázdné tlachání).

Sonda do lidské duše

Pokud se poněkud odstřihneme od romantických momentů, k nimž má kniha velmi blízko, a přece jen realizovaného happy endu, máme před sebou zajímavou sondu do problematiky narušené lidské duše, velmi sugestivně vystihující všechny myslitelné i nemyslitelné roviny utrpení, obav, nadějí, střídaných beznadějí, schopností reakce, frustrujících ne-/schopností se rozhodnout a zvažování. Zda neřešit je rozhodnutí správné, stejně jako rozhodnutí řešit za cenu vyhrůžek, útěků a pobytů na psychiatrii, stresujícího a trvalého napětí, které si v sobě nese blízké okolí každého takto postiženého člověka. Právě v těchto pasážích se má čtenář (snad i praktičtěji než v odborné literatuře) možnost seznámit s tím, jak mohou fungovat vazby rozleptané zevnitř zákeřnou psychickou chorobou, jak nesnadné je hledat k sobě opět cestu v době relativního klidu, jak někdy až neuvěřitelně oddaně touží všichni překlenout tuto překážku a při tom přehlédnou mnohé varovné signály i jen z toho důvodu, že jsou po věčném střehu neschopní vynaložit ještě více svých sil...

 

 

Tamara Tainová: Ve znamení sovy

Přeložil Martin Krankus

Nakladatelství Brána, 2015, 304 s.  

 

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.