OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Tichý režim končí v tichu

Mladá a talentovaná slovenská prozaička Mária Modrovich po debutové knize Lu & Mira přišla před třemi lety s románem Tichý režim. Její debut tehdy čtenáře velmi zaujal, novou prózu tedy doprovázela určitá očekávání, která nemusí být pro autora zrovna příjemná a pro čtenáře naplněná.

V Tichém režimu autorka zužitkovala své zkušenosti ze střídavého života v New Yorku a v Bratislavě; román provází cestování, odloučení a komunikace na dálku prostřednictvím moderních technologií. Sám název může být i odkazem ke způsobu komunikace, resp. nekomunikace s partnerem přes počítač.

Hlavním tématem útlé knihy je láska, jak autorka prozrazuje na přebalu knihy: „Myslím, že je o láske“. Láska právě prožitá, ještě stále vyvolávající chvění, ale právě odcházející do dalekého New Yorku. Při loučení na letišti je nic netušící mladý pár Helena a Miky pozorován němým svědkem Fritzem, který je Helenou natolik fascinován, že si ji vybere jako další oběť svého voyeurismu. A poměrně snadnou obětí. Helena totiž postupně ztrácí svou jistotu, je stále více smutná a hledá naslouchajícího partnera. Což Fritz prostřednictvím internetového chatu zvládá dokonale…

Dva příběhy se v románu prolínají, pomalu a postupně směřují ke vzájemné interakci. Autorce se tím podařilo vytvořit zvláštní tajemnou atmosféru a napětí, které v knize graduje, nicméně nevyústí do banálního thrillerového (a možná očekávatelného) závěru. Detaily i závěr příběhu si samozřejmě nechám pro sebe a nepřipravím čtenáře o vlastní zážitek.

Postava samotáře Fritze, který touží až patologicky vlastnit druhé (ženy), dodává příběhu o dohasínající lásce dramatický tón. Bez něj by byl Tichý režim jen „tichým“ příběhem o lásce. Ale ani to není málo, jelikož Modrovich dokáže nejen propracovat psychologii postav a udržet příběh (což není rozhodně málo), ale i umně pracovat s různými uměleckými jazykovými prostředky. Díky tomu je její próza čtivá a neustále překvapivá. Přesto všechno zůstává kniha spíše na hranici průměrné četby, není špatná, jen něco chybí, aby byla výborná. A abyste i za týden věděli, o čem próza byla. Ale jinak: slovenština je fajn, čtěte ji.

 

 

 

Mária Modrovich: Tichý režim

Bratislava, Drewo a srd, 2013. 133 s.

 

Markéta Havelková
postmaster@zneklidu.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.