OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Marián Uhrín

"Vytvářet umění znamená mít radost a ne být v křeči"

Fotograf Marián Uhrín pochází z Košic, odkud odešel do Čech ve velmi mladém věku. Poznala jsem ho v době, kdy s fotografií teprve koketoval a už tehdy mi začínalo být jasné, že se blízko mě probouzí velký talent. Jeho fotografie vás vtáhnou do zvláštního světa plného imaginace, barev a překvapení.

foto Marián Uhrín

Když jsem se dívala na tvoje fotografie z poslední doby, zjistila jsem, jak se tvůj rukopis vyvíjí… Řekla bych, že tvůj záměr je jasnější, ty sebejistější a fotografie odvážnější. Jak to vnímáš ty?

Rukopis se u mě vyvíjel postupně. Lákalo mě nahlédnout pod pokličku něčeho nového a zkoušet jiné věci. Myslím, že je potřeba se nebát, vystoupit ze stínu a nebýt uzavřený a ovlivněný okolím, či někým, kdo určuje pravidla. Já je porušoval vždycky a preferoval svobodu a experiment. Vytvářet umění znamená mít radost a ne být v křeči.

Dnes se svět technologicky vyvíjí neuvěřitelně rychle a mně připadá absurdní zabývat se věčnými otázkami, o tom co fotografie je a co není. Je to ztráta času, která tě jen omezuje a snaží se tě škatulkovat do standardu, kterého je dnes už každý přesycený. Stejně jako nemá smysl polemizovat o tom, že nemám lepší foťák, a proto moje tvorba není tak dobrá jako třeba Franty od vedle. Jsou to nesmysly, které zbytečně řeší spousta lidí. Podstata je ale jinde.

Většina tvých prací vzniká technikou fotomontáže. Más nějaký postup, jak vznikají tvoje fotografie?

Ano, postprodukci považuji za podstatnou součást své práce. Kdybych to měl vzít ve zkratce, tak všechno začíná nápadem, pak se to snažím naskicovat/popsat, abych na to nezapomněl, a pak to hodím do šuplíku… Dělám si legraci. Ale poslední dobou se už nestíhám věnovat soukromým projektům, i když je držím neustále v hlavě a moc se na ně těším. Ale zpět k otázce. Následně je potřeba najít lokalitu, model, rekvizity atd., zkrátka celková produkce. Pak přichází konečně focení v lokalitě či v ateliéru a postprodukce. O postupech ve photoshopu už ani nemluvím, to by zabralo možná dny, týdny.

Dobře, necháme ti nějaké výrobní tajemství. Která fáze při vzniku fotografie tě nejvíce baví, vzrušuje?

Vzrušuje mě celková práce od počátku až do konce. Baví mě plánování, kdy musí všechno klapnout. Postprodukce je už takovou třešničkou, kterou si vychutnávám hodně pomalu :) V komerční práci je to samozřejmě jinak, tam jde o čas a všechny kroky musíš vidět hodně dopředu dle zadání.

"Vždycky jsem porušoval pravidla a preferoval svobodu a experiment"

 

Technika fotomontáže je určitá manipulace s realitou, resp. s jejím zachycením… Nelákal tě někdy sociální dokument? Lidé jsou na fotografiích často objektem tvého zájmu.

Sociální dokument mě lákal vždycky, jen si myslím, že je to disciplína, které se musíš věnovat opravdu naplno. Taky není jednoduchá. Dokážu si představit, co by to dělalo se mnou uvnitř…

Jsi autorem kalendářů Tichý svět 2015 a Tichá místa 2016. V čem byla práce na těchto projektech rozdílná od tvé ostatní tvorby? A co ti přinesla?

Rozdíl byl dost podstatný. Kromě toho, že jsem poznal spoustu zajímavých lidí a svět neslyšících, tak celková práce byla nastavená úplně opačně proti tomu, co preferuji. Všechno bylo velmi rychlé, a to rychlé doslova. Neznal jsem vybranou lokalitu, ani člověka, kterého jsem měl fotit, a časově to bylo vždy expresní. Často jsem se bál výsledku. Myslím, že dokonce dvakrát jsem požádal o přefocení. Já nejsem nikdy spokojený, takže si dokážeš představit ty tlaky, které jsem prožíval.

Tvé práce mají v sobě jakousi surrealistickou snovost a temný tón, prostředí a barvy vstupují do kontrastu… Co tě nejvíce inspiruje při tvorbě? Je to hudba a film?

Inspiruje mě hlavně okolí a to, co se aktuálně děje. Samozřejmě muzika i film k tomu patří taky. Ale určitě i ticho, samota a příroda.

Myslíš, že by se dala najít i nějaká inspirace tvými slovenskými kořeny? Nevynořují se ti mimoděk některé výjevy z dětství?

Nedokážu úplně s jistotou říct, jestli tomu tak je, ale věřím, že určitě ano. Před lety, kdy jsem začínal s fotografií a pořídil si svůj první kompakt, tak jsem tvořil hodně depresivní výjevy. Všechno bylo ovlivněné okolním světem, do kterého jsem byl ponořen, protože jiná možnost nebyla. Byla to tehdejší práce a lidé kolem, kteří si stěžovali na své problémy… Pak už se to jen nabalovalo. Najednou zjistíte, že děláte něco, co vás nebaví a věčně sníte o něčem, co je v nedohlednu. Bylo to frustrující období, které mám dnes už za sebou :) Můj pohled na svět se podstatně změnil a to čemu se chci vyhýbat, tak se vyhnu a neřeším to.

Tudy tedy vedla tvoje cesta k fotografickému projevu… Byl to přetlak.

Přivedl mě k tomu právě ten můj pocit, o který jsem se potřeboval s někým dělit. Vyprávět prostřednictvím obrazu své pocity a myšlenky.

Viděla jsem tvůj projekt Entrée, v němž jsi zachytil na 12 fotografiích baletku v různých pozicích. Co tě k nápadu přivedlo? Připravuješ nějaké pokračování další série dvanáctky?

Jeden známý mě poprosil o asistenci při focení na jednom svém projektu. A když jsem sledoval, co dotyčná modelka umí, tak jsem věděl, co chci. V přímém přenosu jsem viděl svůj výsledný projekt.

Co se týče 12tky, tak uvidíme. Mám pocit, že v době, kdy tento projekt vznikl, jsem řešil otázky, které nebyly podstatné. Dnes nemám už potřebu dávat si cíle, které nesplním, zakládat něco, co v budoucnu nebudu řešit a ani potřebovat. Ve svých 31 let cítím být víc svobodným člověkem, než kdykoliv předtím a těším se na každý nový den a na to, co přinese.

Na čem momentálně pracuješ – mám na mysli tvé fotografické projekty i tvou práci?

Věnuji se komerčním zakázkám a na volnou tvorbu mi momentálně čas nezbývá. Je tomu tak intenzívně už přes rok, možná i dva roky. Přestal jsem nějak vnímat čas. Občas se podívám z okna ven, a když svítí, tak mi to stačí :)

Jsem vlastně rád, že jsem si dal menší pauzu, protože můj pohled na fotografii nabral jiný směr a komerční svět zakázek mi dává hodně. A sběr zkušeností a věčné pilování dovedností je pro mě tím nejdůležitějším, co mě tlačí výš a výš.

Rýsuje se nějaká výstava, kde by byly tvé krásné fotografie k vidění?

Určitě se tomu nebráním. Ale cítím, že ten správný čas teprve přijde.

 

 

Prozatím jsou Mariánovy fotografie k vidění zde a věřme, že se brzy dočkáme i výstavy.

Markéta Havelková
postmaster@zneklidu.cz

Přidat komentář

Přehled komentářů

  • Bravo

    3.6.2016 18:16:57 | sgt

    Parada Mato, kam si sa to vypracoval, talent sa skor ci neskor ukaze, nech ti to ide!

    Odpovědět

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.